Zhodnocení podzimu trenérem Mikešem

09.11.2012 15:27

   Do sezóny jsme vstoupili s jasným cílem bojovat o postup do třetí třídy. To se nám, jak uvidíte dále v tomto článku, dařilo se střídavými úspěchy.

   Naše působení v okresním poháru bylo jednoznačně pozitivní. Podařilo se nám postoupit na úkor dvou týmu ze třetí třídy. Stopku nám vystavil až v semifinále tým z okresního přeboru Trutnov B, když ani s ním jsme nebyli bez šance na úspěch. Právě tyto tři zápasy byly jasným důkazem, že naše mužstvo nemůže ve čtvrté třídě usilovat o nic jiného než o postup.

   Nyní již přejdu k průběhu samotné čtvrté třídy. V úvodu sezóny jsem působil jako hráč, takže mi asi úplně nepřísluší hodnotit první čtyři zápasy. I ty jsem ale ať už ze hřiště nebo z pozice fanouška viděl, takže můžu říct, že nejprve jsme začali slušně, když jsme v domácím prostředí vybojovali výhru 5:2 nad Chotěvicemi. Následoval výjezd na hřiště Prosečné (nyní vedoucího týmu tabulky), ke kterému jsme bohužel odcestovali v jedenácti hráčích. Navíc mezi tímto torzem týmu byl napůl zraněný Roman. I přesto jsme sehráli vyrovnaný zápas. Nebýt dvou našich, pravděpodobně nesprávně neuznaných, branek a naši děravé obrany, mohli jsme získat i velmi cenné body. To se bohužel nepovedlo, přesto nemůžeme být výkonem v tomto zápase příliš zklamáni. To bohužel nemůžeme říct o dalších dvou zápasech. Nejprve jsme na našem hřišti prohráli po penaltách s Hajnicí, která tak naznačila, že se v této sezóně bude pohybovat na vyšších příčkách, než jsme byli v minulých letech zvyklí. Přesto si myslím, že tento tým bychom měli jasně přehrát. To však ještě nebylo nic proti tomu, co přišlo další víkend, když naše mužstvo hrálo ve Chvalči. Opět se ukázalo, že samotná kvalita hráčů může být k ničemu, když k zápasu přistoupíme jako k fotbálku na plácku za barákem. Více k tomu asi není potřeba psát. Všichni, kteří k tomuto zápasu nastoupili, si pravděpodobně sami uvědomují, že takhle to prostě nejde.

   Poté přišel oddechový zápas proti Borovnici, ve kterém jsme měli ideální příležitost se znovu nastartovat. Zápasu nemohl dohlížet dosavadní trenér Karel Benček, a tak rozhodl, že zápas dostanu na starosti já. Z toho se později vzhledem ke Karlovu vytížení a touze hrát stalo dlouhodobější řešení. V samotném zápasu jsme potvrdili roli favorita a soupeře jsme smetli devíti brankami. Důležitý byl pro tým fakt, že se poprvé v dresu Kuksu představil obránce Sýkora, který hned ukázal, že může přinést do naší defenzivy potřebnou kvalitu. Následoval již zápas na půdě Podhuří B, do kterého jsme si dali za cíl nastoupit plně soustředěni. To se podařilo a přesvědčivě jsme zvítězili. V tomto zápase jsme také ukázali, že kvalitní přístup v trénincích přinese ovoce v podobě nasazení do základní sestavy. Poprvé tak v základu nastoupil Tomáš Vohnout a rozhodně nezklamal. Další snahou od tohoto zápasu bylo stabilizovat obranu ve složení Roman, Sýkora, Petera, Pospíšil. Poté přišel další velmi těžký zápas, ve kterém jsme nastoupili v Horním Maršově. V tomto zápase jsme vycházeli především ze zabezpečené obrany. Utkání kvalitou předčilo čtvrtou třídu a hlavně nám přineslo veledůležité tři body. Bohužel se nám nasazení z tohoto zápasu nepodařilo naplno přenést i do toho dalšího, ve kterém jsme hostili rezervu Lánova. Nebyli jsme efektivní a zápas tak skončil 2:2. Neuspěli jsme ani v pokutových kopech a ztráta dvou bodů tak velmi mrzela. Série těžkých zápasů pokračovala v Radvanicích. V tom se nám nejprve podařilo soupeři nasypat trochu šťastné tři branky, poté ale Radvanice ukázaly vysokou kvalitu a zkušenosti ze třetí třídy a my jsme se nedokázali ubránit vyrovnání. Na penalty jsme opět prohráli. Zisk bodu z Radvanic však nemůžeme brát jako úplný neúspěch, i když po tomto průběhu zápasu mohl být počet získaných bodů i vyšší. V předposledním zápase podzimu přišlo pohodlné vítězství s Mladými Buky B. Před zápasem jsme se trochu obávali útoku soupeře, ale pravděpodobně i díky absencím v jeho týmu se obavy ukázali jako zbytečné. Konečně se nám také podařilo být nebezpeční po centrech ze strany, k čemuž přispěl i výkon nováčka v sestavě Benčeka. K poslednímu zápasu jsme kvůli napadanému sněhu odcestovali do Bernartic o týden později, než bylo plánováno. Podobně jako v nedalekých Radvanicích se nám vydařil začátek a vedení 2:0 proti soupeři hrajícímu po vyloučení v deseti se zdálo jako nadějné. Z důvodu osobních selhání dvou hráčů 

se nám ale ani tentokrát nepodařilo vedení udržet. Naštěstí jsme alespoň v penaltách konečně uspěli a vybojovali bod navíc. Stejně jako po zápase v Radvanicích platilo, že tento výsledek bychom před zápasem brali, ale po průběhu zápasu nemůžeme být spokojeni.

   Body jsme tedy zbytečně ztratili především doma s Hajnicí (3:4 po pen.), ve Chvalči (6:4) a s Lánovem B (2:3 po pen.). Větší počet bodů jsme si také mohli přivézt alespoň z jednoho z dvojice zápasů v Radvanicích (5:4 po pen.) a v Bernarticích (2:3 po pen.). Nebýt těchto zbytečných ztrát mohl být počet získaných bodů o 8 vyšší. S celkovým počtem 28 bodů bychom se tak pohybovali na postupových příčkách.

   Povšimnutí si žádá také sestava a jednotliví hráči. Nejcitlivějším pro nás byl post brankáře, na který byl využíván odvážný, ale ne příliš zkušený gólman Jakub Kopecký. V týmu máme i hráče, kterého brankářské kvality vysoko převyšují naši soutěž – Honzu Prokůpka, ten se bohužel ukázal jako nepostradatelný pro naši záložní řadu. V obraně jsme se mohli spolehnout na pětici Staněk, Roman, Petera, Sýkora a Pospíšil. Tato pětice ukazovala, že má na to, aby se postarala o to, že naše defenziva bude kvalitnější než v minulých letech. Na pravý kraj si již zvykl dříve stoper Roman a ukazoval, že umí kvalitně podporovat ofenzivu. Na druhé straně obrany si místo vybojoval svoji rychlostí a důrazem Pospíšil. Ve středu obrany nastupoval vedle již zmiňovaného nováčka Sýkory poctivý bojovník Petera. V případě nějaké absence (např. na konci podzimu nemoc Romana) byl připraven velice kvalitně zaskočit Staněk. Ten ukázal, že mu vyhovuje post krajního obránce, na kterém stejně jako Roman dokázal i zaútočit. V některých zápasech ukazoval na stoperu svůj klid a přehled také Odvárka. Jeho nevýhodou je ovšem lajdácký přístup a špatná fyzička. Připraveni byli také zkušení Komárek a Materna. Střed zálohy si rezervovali dobře se doplňující Pišl a Prokůpek. Prvně jmenovaný přispíval především kvalitními přihrávkami a vyhranými souboji a ukázal, že velmi kvalitně umí zahrát i v útoku. Druhý střední záložník Prokůpek je pro nás díky svému přehledu a agilitě klíčový. Kraje zálohy si rezervovali především Majoroš, u kterého jsme se mohli spolehnout na stabilní výkonnost, a objev podzimu Tomáš Vohnout. Že máme v záloze kvalitní výběr, dokázali v některých zápasech i Benček a Gorol. Útočnou dvojici jsme vybírali ze čtveřice Coufal, Felgr, Jiří Vohnout a Všetečka. Tradiční kuksovský kanonýr Coufal měl většinou jiné povinnosti, přesto v několika zápasech pomohl svoji rychlostí a důrazem. Zkušenosti z vyšších soutěží a kvalitu převyšující naši soutěž ukazoval Jirka Vohnout.  To samé platí i o Všetečkovi, který také vyčníval svoji bojovností a odhodláním, to se bohužel někdy ukázalo až jako přehnané. Platný byl svým důrazem i Felgr, který šel příkladem především svým přístupem.

   V průběhu podzimu jsme, jak už jsem zmínil výše, usilovali také o zvýšení docházky hráčů na tréninky. Toho jsme se snažili dosáhnout tím, že se účast jednotlivých hráčů promítla do sestavy. Přesto nemůžeme být s počty hráčů na trénincích spokojeni. Především ve středu jsme se na hřišti v Podharti scházeli v počtu pohybujícím se okolo 6 lidí. V pátek pak v Kuksu trénovalo vždy okolo osmi až deseti hráčů. Nad padesátiprocentní docházkou se pohybovali pouze Benček, Felgr, Kopecký, Prokůpek a bratři Vohnoutové. I když bereme v úvahu, že většina hráčů má školní nebo pracovní povinnosti, je tato bilance tristní.

   Ukázalo se, že tým je perspektivní a má kvalitu na vyšší soutěž. S tím, že je tým perspektivní, je bohužel spojeno, že já také nezkušený a to se ukazuje v mnohých zápasech jako klíčové. Přesto ještě není nic ztraceno a ztrátu sedmi bodů na druhé místo v tabulce bude, pokud vše půjde ideálně, možné v jarní části sezóny dohnat. Zlepšit by chtělo především přístup k tréninkům i samotným zápasům. Tradičním problémem, nad kterým by se hráči měli zamyslet je také disciplína. Všichni si musí uvědomit, že důležitý je úspěch týmu a ne individualit. Na závěr bych chtěl poděkovat především těm hráčům, kteří akceptovali svého dřívějšího spoluhráče v nové roli trenéra.

 

 

Kontakt

Roman Tomáš

TJ Jiskra Kuks
Kuks 12
okres Trutnov
544 43

721 521 421